Památky kolem středního toku Vltavy

MAS Sedlčansko

Vysoký Chlumec

GPS lokace 49°37'04"N 14°23'20"E
Mapa Vysoký Chlumec

Pamětihodnosti:
Hrad - NPÚ
Bývalá správní budova panství čp. 14 - NPÚ
Socha sv. Jana Nepomuckého při čp. 1 - NPÚ
Boží muka – NPÚ
Skanzen - Muzeum vesnických staveb středního Povltaví
Pořešice – Tvrz čp. 2 – NPÚ
Pořešice – Zvonice – NPÚ
Bláhova Lhota - Areál vodního mlýna – NPÚ
Poušť sv. Marka - Hájovna

Místní části:
Bláhova Lhota, Hrabří, Hradce, Jezvina, Pořešice, Vápenice


Obec se dříve jmenovala pouze Chlumec. Současný název obce pochází teprve z poloviny 19. století, kdy se dosavadní Chlumec odlišil od svých, jmenovců přídomkem Vysoký. Dominantou obce i celého okolí je hrad, ze 13. století, vystavěný na strmém vrchu (532 m n. m.), později renesančně upravený. Od roku 1474 byl majetkem Lobkowiczů.

Nejstarší datovaná zpráva je z roku 1235, kdy se “z Chlumce” psal jistý Mrakota. Z roku 1250 pak pochází zmínka o dalším osadníkovi Vintíři. Lze tedy předpokládat, že v jejich době zde mohlo stát menší panské obydlí.

Hradní sídlo nejspíše vystavěl až ve druhé polovině 14. století Purkart Strnad z Janovic. Existenci této stavby máme prvně podloženou v roce 1382. Pod hradem vznikly dvě osady, jedna nazvaná Chlumec, druhá pak Víska. Chlumec býval už před třicetiletou válkou označován jako městečko nebo městys. V soupisu z roku 1617 se uvádí pouze “městečko pod zámkem”. Historie obce byla úzce spjata a do 1. poloviny 19. století v podstatě tvořena historií chlumeckého hradu. Život poddaných se odvíjel podle toho, komu hrad právě patřil. Příchod Lobkowiczů na Chlumec v roce 1474 se stal důležitým mezníkem, ovlivňujícím dějiny hradu i celého panství na celá staletí.

Jedním z nejdůležitějších odvětví pro vrchnostenské hospodářství byla v tehdejší době zemědělská výroba na poplužních dvorech. Většina obyvatel chlumeckého panství se tedy zabývala zemědělstvím a k tomu příslušnými řemesly. Panství mělo dva pivovary, čtyři ovčíny, šest mlýnů, cihelnu, pilu, 54 rybníků a 829 usedlostí.

Přestože se veškerá bojiště třicetileté války /1618 - 1648/ nalézala daleko od chlumeckého kraje, nebyli místní lidé ušetřeni válečných útrap. Armády tu přešly několikrát a vždy za sebou zanechaly velkou zkázu. Vojáci vypalovali stavení i celé vesnice, zabili mnoho obyvatel a nadělali škody na majetku i hospodářském zvířectvu.

Chlumecké panství vzkvétalo nebo upadalo v závislosti na schopnostech a zájmech jeho majitelů. Jedním z nich se stal v roce 1739 Ferdinand Filip z Lobkowicz. Ten žil v cizině, o svůj majetek se nestaral a dal tak příležitost knížecím správcům k hospodaření ve svůj prospěch. V té době pod chlumeckou správu podléhaly i Sedlčany. Napětí mezi bezohlednými úředníky a poddanými přerostlo v selské bouře. Musela zasáhnout rakouská vláda, která ustanovila administrátorem všech panství za neschopného Ferdinanda jeho synovce Augusta. S chlumeckými poddanými bylo za Augusta nakládáno mnohem lidštěji a spravedlivěji. Levně si mohli pronajmout pozemky poplužních dvorů, tím se zlepšila jejich životní situace, obyvatelstva přibývalo, vesnice se rozšiřovaly.

Významnou událostí pro panstvo i poddané se stalo zrušení roboty v roce 1848. Na Chlumci zůstalo jen ředitelství velkostatku s úřednictvem. Nově vzniklé politické a soudní úřady byly zřízeny v Sedlčanech. Chlumec tak přišel o veškerou moc a dřívější slávu. Dosavadní název obce byl změněn na Vysoký Chlumec, aby byla osada odlišena od jiných Chlumců.

V období protektorátu zabavili lobkowiczký majetek němečtí nacisté, po druhé světové válce došlo k jeho částečnému navrácení, ale v roce 1948 byl veškerý majetek opět vyvlastněn.

Poválečná historie Vysokého Chlumce se začala psát již v posledních dnech války, plných očekávání, ale i obav před ustupujícími zbytky německých vojsk. Po osvobození se do obce začali vracet lidé, kteří byli za války ze svých domovů násilně vyhnáni. Počátkem roku 1948 byla provedena pozemková reforma zdejšího velkostatku. V důsledku znárodnění a zestátnění byl vysokochlumecký hrad převeden do péče státu, pivovar byl zestátněn a místo bývalé lesní správy bylo zřízeno ředitelství státních lesů.

Hrad Vysoký Chlumec
Podle lidové pověsti zvolily místo pro hradní stavení samy pekelné mocnosti. Práce na velkolepém díle byla započata původně na Skuhrovském vrchu, avšak čerti odtud každou noc neúnavně odnášeli na nynější místo vše, co dělníci přes den vystavěli. S těžkými břemeny démoni odpočívali na Drahách u Počepic. Na tuto skutečnost poukazovalo lidové označení “Čertovo sedlo”. Stavitelé pekelníkům dlouho vzdorovat nevydrželi a podřídili se jejich vůli. Hrad tedy vyrostl na vrchu Chlumci.

Původní chlumecký hrad se od své současné podoby lišil. Střecha na hlavní budově byla mnohem vyšší a značně špičatá a štíhlé tvary hlásky se opakovaly i na ostatním stavení. Po třicetileté válce byly sníženy zdi a krov byl postaven nový, nižší. Tím hrad přišel o svůj starodávný ráz.

Hradní sídlo nejspíše vystavěl v druhé polovině 14. století Purkart Strnad z Janovic, jeden z nejoblíbenějších dvořanů krále Václava IV. Později hrad krátce vlastnil Ojíř z Očedělic, od něhož ho v roce 1474 koupila Anna Švihovská, vdova po Janu Popelu z Lobkowic, se svými třemi syny Děpoltem, Václavem a Ladislavem. Tak se dostalo chlumecké panství na dlouhá staletí do rukou šlechtického rodu Lobkowiczů.

Za vlády Lobkowiczů se panství úspěšně rozrůstalo. Významnou měrou se o to zasloužil Zdeněk Vojtěch z Lobkowic, nejvyšší kancléř království Českého. Ten se v roce 1603 oženil s Polyxenou z Pernštejna, vdovou po bohatém a mocném Vilému z Rožmberka, čímž se majetek rodu významně rozšířil.

Chlumecké panství, největší v kraji a jedno z největších v Čechách vůbec, zdědil jediný syn Zdeňka Vojtěcha a Polyxeny - Václav Eusebius. V té době na Vysokém Chlumci sídlili pouze panští úředníci, protože rodina Lobkowiczů se zdržovala především v Roudnici nad Labem. Chlumecký hrad postupně chátral, avšak i přes bídný stav sem byly v roce 1644 z okolních dvorů převezeny mnohé cenné věci, živý inventář a zásoby v naději, že zde budou v bezpečí před císařskými a švédskými vojsky. Hradu se však zmocnili po krátkém boji Švédové a co nestačili zkonzumovat, to si odvezli nebo alespoň zničili. Na Chlumci a v okolí nadělali obrovské škody.

Mohutná stavba chlumeckého hradu byla udržována jen drobnými a nezbytnými opravami. V té době přestávaly hrady plnit svou původní funkci. Pokročilý vývoj bojové techniky už nemohly zastavit ani masivní hradby, ani padací mosty, a tak se hrady přestavovaly na pohodlnější obydlí - zámky. I pro přestavbu Vysokého Chlumce byly připraveny plány, ale z projektu sešlo, a tak stavitel Antonio Porta stačil vybudovat v roce 1678 pouze západní předhradí s raně barokní branou a mostem v místech původního gotického, zčásti zdvihacího mostu.

Jedním z dalších majitelů chlumeckého panství byl Ferdinand Filip z Lobkowic, který své panství nikdy nenavštívil a ponechal je v péči úředníků. Jaká to byla péče, o tom svědčí selské bouře a zásah rakouské vlády, která ustanovila administrátorem všech panství za neschopného Ferdinanda Filipa jeho synovce Augusta. Ten je spravoval vzorně i jménem nezletilého Josefa Františka Maxmiliána.

Ovšem ani Josef František Maxmilián nevěnoval chlumeckého hradu a panství žádnou pozornost. Přesto se do dějin lobkowiczkého rodu zapsal viditelným způsobem. Finančně totiž podporoval hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena, který se díky němu mohl nerušeně a bez existenčních starostí věnovat tvorbě. Několik skladeb věnoval svému mecenáši jako projev díků. Nejznámější z těchto děl, 3. symfonie Eroica, mělo světovou premiéru v Lobkowiczkém paláci ve Vídni roku 1801.

Se vznikem Československa roku 1918 se Lobkowiczové věnovali především práci ve státní sféře a v diplomacii. Hrad Vysoký Chlumec zůstal téměř opuštěn, ale majitelé hrad přesto nechávali opravovat a udržovat. V období protektorátu zabavili lobkowiczký majetek němečtí nacisté. V roce 1948 byl vysokochlumecký hrad v důsledku znárodnění a zestátnění převeden do péče státu. Restaurační práce byly prováděny postupně od roku 1963 do roku 1973. V roce 1992 byl hrad vrácen rodu Lobkowiczů. Od roku 1998 se hrad stal rezidencí nového majitele. Je jím Riprand, Graf von und zu Arco-Zinneberg.

Hrad prošel v předcházejících letech celkovou rekonstrukcí a není veřejnosti přístupný. V podhradí se nalézá známý Lobkowiczký pivovar založený v roce 1466.

  

Skanzen - Muzeum vesnických staveb středního Povltaví
Oblast středního Povltaví je jedinečná v rámci středních Čech poměrně značným počtem zachovaných objektů lidového stavitelství z 18. až počátku 20. století. Výjimkou nejsou ani památky podstatně starší, například kamenné stavební články z pozdního středověku a kamenné brány ze 17. století. Tento region je zajímavý typem lidového domu povodí Vltavy a Středočeské pahorkatiny s mnohými charakteristickými rysy.

Vzhledem ke změnám způsobu života na vesnici, dále novým zemědělským postupům výroby i moderním požadavkům na bydlení, pozbyla část hodnotných vesnických staveb smysluplného využití. Bez minimální základní údržby jsou tyto objekty odsouzeny k zániku. Proto vznikla iniciativa odborných pracovníků - etnologů a pracovníků památkové péče, jejímž hlavním záměrem byla záchrana hodnotných dokladů lidového stavitelství v oblasti středního Povltaví. Transferem těchto objektů do muzea lidových staveb (skanzenu) je možné zachránit značnou část ohrožených unikátních staveb a dokumentovat na nich bohatou historii tohoto regionu.

Realizace myšlenky se ujalo v roce 1998 Okresní muzeum v Příbrami - Hornické muzeum, které se stalo zřizovatelem a investorem regionálního záchranného muzea v přírodě.

V roce 1998 Hornické muzeum Příbram odkoupilo od rodiny Lobkowiczů pozemek na katastru obce Vysoký Chlumec o rozloze 3 hektary. Následující rok započala výstavba Muzea vesnických staveb středního Povltaví, pobočky Hornického muzea Příbram. Do tohoto muzejního zařízení jsou přenášeny vybrané typy nejohroženějších lidových staveb, které by v regionu na svém původním místě zanikly. Sběrnou oblast muzea tvoří především bývalý okres Příbram, s hlavním zaměřením na Sedlčansko.

Hornické muzeum Příbram ve spolupráci s obcí Vysoký Chlumec každoročně pořádá několik kulturních pořadů, například tradiční Masopust, divácky atraktivní Den řemesel, zábavný Folklorní den nebo slavnostní křest vlastivědného sborníku Podbrdsko.

 

Bláhova Lhota
Osada leží z části na březích potoka Svrchnice a skládá se ze dvou částí. U břehu Svrchnice je starodávný roubený mlýn a několik chalup, asi 1 km severně nad potokem je druhá část s bývalými hospodářskými usedlostmi. Mlýn se dříve jmenoval podle dávného majitele "U Křížků". Na zahradě prý pálil jezuitský kněz páter Koniáš v roce 1740 kacířské knihy, které sebral po okolí.

Pohádkový mlýn v Bláhově Lhotě patří k nejstarším a nejlépe dochovaným památkám svého druhu u nás. Pochází z konce středověku - letopočet na jednom z jeho portálků jej datuje do roku 1507. K jeho pestré historii se váže řada pověstí a zajímavostí, ovšem za zmínku stojí i poměrně nová kapitola z jeho života. Mlýn totiž rekreačně obýval jeden z našich nejlepších filmových scenáristů Miloš Macourek. 

  

Pořešice
Pořešice jsou v písemných pramenech připomínány listinou z 13. století, ale s odkazem na rok 1012. Od 15. století byly Pořešice spojeny s Vysokým Chlumcem. V Pořešicích je možné v čp. 2 objevit zbytek portálu z bývalé tvrze ležící jen tak a zbytky zdí značně poškozené vestavbou garážového stání.

Poušť sv. Marka
Poušť sv. Marka má v označení místního lidového významu stejný charakter, jako "Na poušti nebo V Marcích".

V místech obce Marky nechal tehdejší majitel vysokochlumeckého panství Ladislav II. starší Popel z Lobkowiczz založit kostel. Ten byl vysvěcen na den sv. Marka roku 1549. Kostelík byl velmi skromný, střecha byla pokryta šindelem, podlaha dlážděna cihlami. Presbytář byl pětiboký s oltářem sv. Marka. Kostelík se stal poutním, ke mším pod širým nebem sloužila kamenná kazatelna poblíž kostela. Obec zanikla za třicetileté války, kostelík však zůstal a v 18. století byl opakovaně opravován. Vedle kostelíka byla vybudována poustevna, ve které žil poustevník – správce areálu. Roku 1786 byl za josefinských reforem kostel zrušen, odsvěcen a vybavení bylo rozprodáno. Poté byl adaptován na myslivnu, která byla postupně modernizována.

Dnes je myslivna opuštěna, budova je volně přístupná, vyrabovaná a chátrá. Její původní účel připomíná náznak presbytáře, kamenná kazatelna zazděná do zdi vedlejší budovy a věžička. 


PASSPORTY:

Po kliknutí na kartu se Vám zobrazí informace v PDF dokumentu, který si můžete uložit do počítače, nebo vytisknout.