Památky kolem středního toku Vltavy

MAS Sedlčansko

Sedlčany

GPS lokace 49°39'30"N 14°25'32"E
Mapa Sedlčany

Pamětihodnosti:
Zámek Červený Hrádek - NPÚ
Kostel sv. Martina - NPÚ
Děkanství čp. 44 - NPÚ
Mariánský sloup – NPÚ
Kostel Nanebevzetí P. Marie - NPÚ
Třebnice – Zámek – NPÚ
Ústupenice u Doubravic – Tvrziště – NPÚ
Solopysky – Tvrz - renesanční špýchar - NPÚ
Solopysky – Kaple Proměnění Páně - NPÚ
Solopysky – Boží muka - NPÚ

Místní části:
Červený Hrádek, Doubravice, Hradišťko, Libíň, Oříkov,
Sestrouň, Solopysky, Třebnice, Vítěž, Zberaz


Sedlčany leží ve Středních Čechách, východním směrem od města Příbram. Rozkládají se pod vrcholky kopců Středočeské pahorkatiny. Město je známé výrobou nožů (KDS) a sýrů (Hermelín). Nedaleko města je motokrosařský areál, kde se pořádají proslulé závody. Město najdeme na obou březích říčky Mastník. V okolí Sedlčan je vybudováno několik rybníků. Město obklopují zalesněné stráně kopců, které se zvedají od okrajových částí města. Městem prochází značená cyklistická trasa, po které se západním směrem můžeme vydat k vodní nádrži Orlík. Sedlčany jsou výchozím bodem značených turistických tras.

V místě soutoku dvou vodnatých potoků, Sedleckého a Mastníka a na křižovatce obchodních cest byla založena osada. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1294.

V této době patřila osada do majetku pánů z Hradce. Kolem poloviny 14. století byly Sedlčany poddanským městem. V jeho okolí probíhala těžba zlata. V roce 1352 se stali vlastníky panství Rožmberkové. V roce 1418 byly Sedlčany povýšeny na město. Rozvoj města zastavily husitské války. K dalšímu rozkvětu došlo po roce 1475, kdy se město stává majetkem Popelů z Lobkowic. V 16. století ve městě kvetlo pořádání trhů, vaření piva. Kromě toho se rozvíjela řemeslná výroba a to především soukenictví. V letech 1580 až 1604 patřilo panství známému rybníkáři Jakubovi Krčínovi z Jelčan. Za jeho vlády se město úspěšně rozvíjelo, ale poddaní trpěli jeho krutým zacházením. Po jeho smrti se majetku ujímají Lobkowiczové, kteří zavádějí do nekatolického města v období po Bílé hoře velmi tvrdou rekatolizaci. V období třicetileté války bylo město několikrát napadeno a vydrancováno procházejícími vojsky. Město nebylo opevněno, hradby byly vybudovány jen kolem kostela svatého Martina. Středověká zástavba města byla v místech pod kostelem a kolem prostoru tržiště, které dnes tvoří náměstí. Kostel svatého Martina patří k nejcennějším památkám ve městě a byl postaven ve 13. až 14. století. Nedaleká barokní budova děkanství byla postavena v 18. století. Na náměstí je novorenesanční budova radnice postavená v roce 1903. Střed náměstí zdobí mariánský sloup zhotovený v 18. století.

Negativně se na rozvoji města podepsalo několik požárů a morová epidemie. V 18. století město stagnovalo a pozdější pomalý rozvoj byl opět zastaven rozsáhlými požáry. V důsledku těchto požárů přišlo město o svůj starobylý vzhled. Lepší časy pro obyvatele města nastaly po roce 1848, kdy bylo zrušeno poddanství. Železniční doprava zavítala do města až v roce 1894 a to na trase z Olbramovic.

V období druhé světové války bylo město a jeho okolí využíváno jako cvičiště vojsk SS a v důsledku toho byli obyvatelé donuceni se vystěhovat.

K většímu rozvoji průmyslu ve městě došlo až po roce 1945. Na území města můžeme obdivovat několik soch od sochaře B. Bendy. Ve městě po nějakou dobu pobýval hudební skladatel Josef Suk, který se narodil v nedaleké obci Křečovice. Jako upomínka na jeho zdejší pobyt se každoročně ve městě pořádají hudební festivaly Sukovy Sedlčany.

Děkanský chrám sv. Martina
Vystavěn byl ve slohu gotickém ve XIV. stol. od pánů z Rožmberka na místě starého kostela, z něhož malý zbytek, kamenná růžice, je zazděna ve stěně schodiště u velkého kůru. Ve svornících žeber v klenbě nad presbytářem je znak Rožmberků a města. Má tvar obdelníkový. Presbytář má 4 okna, loď s rovným stropem 2 okna s gotickou kružbou. Sakristie byla rozdělena ve 2 části. V hořejší její části byla skrýš pro drahocenné nádoby a kostelní roucha, městská privilegia a důležité listiny. V r. 1817 byla tato skrýš proměněna v oratoř. Když za děkana Fr. Dresslera se klenutí sesulo, bylo odstraněno a sakristie tak zvětšena. V průčelí chrámu při severozáp. rohu je čtyřhranná věž, jejíž dolejší část je románská, hořejší gotická. Na temeni je ohnivzdorný jehlan, kolem zubovité cimbuří s ochozem. Na severní straně sakristie byla přistavěna kaple, kde je oltář sv. Cyrila- Metoděje od Jana Herzoga.

Kolem chrámu bývala původně silná, 9m vysoká hradební zeď s dřevěným podsebitím a arkýřovými vížkami. Na malém hřbitově u kostela se pochovávalo do r. 1821.

U vchodu do sakristie ze hřbitova stávala zděná kostnice a nynější kostnice bývala branou, kudy se mostem přes hradební příkop přicházelo ke kostelu. Zvonice vyhořela r. 1802 a v roce 1811 byla vystavěna v nynější podobě. R. 1680 zničil požár děkanství a radnici se všemi knihami, hodiny ve věži, shořelo i dřevěné podsebití hradební. Hradby nebyly opravovány, sesouvaly se a r. 1860 byly úplně zbořeny, odstraněny a hradební příkop zasypán.

Děkanství
Při velkém požáru r. 1680 vyhořelo i děkanství, které bylo prozatímně upraveno a teprve z pozůstalosti děkana JUDra Čedíka postavil novou budovu ve slohu barokním Matyáš Seiner r. 1842. Děkan Jan Jos. Mayer (1741 – 1798) dal byt v děkanství slušně upravit. Děkan Tobiáš Václav Mikovec (1768 – 1787) dal zahradu obehnat zdí a dřevěnou hradbou. Zahradu vlastním nákladem vysázel a stodolu dal postavit dále r. 1771. R. 1802 shořela střecha děkanství a hospodářské budovy, ale stodola zůstala ušetřena.

Při požáru 1828 zase vyhořelo děkanství a po úpravě má nynější podobu.

Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie - „Církvička“
Na místě, kde dnes stojí Církvička, stávala prý kaple, jež byla staršího původu než děkanský kostel. Během let kostelík sešel a byl rozbořen. Na tom místě v l. 1732 – 1734 byl postaven nynější barokní kostel, vysvěcený tehdejším děkanem Janem Václavem Kazilem. Cenný je obraz P. Marie s Ježíškem, k němuž se sklání sv. Jan. Je to dílo ze XVII. století. Pozoruhodný je epitaf pod kruchtou z r. 1607 a starý votivní obraz, vztahující se k Anně Roubíkové ze Skuhrova, která byla poslední mečem popravena pro krádež dne 9. dubna 1758 na Šiberném vrchu.

Na Církvičce, dříve zvané „Církvice Matky Boží“, posvěcené Nanebevzetí P. Marie, bývaly 3 zvony: nejtěžší z r. 1565 byl zabrán za světové války; prostřední z r. 1480 s polovypuklým obrazem sv. Petra, převezen za války na zvonici děkanského kostela; nejmenší z r. 1546 pukl, byl snesen a zmizel.

Kolem kostela se rozkládá od r. 1821 hřbitov, který byl roku 1937 za děkana Svobody rozšířen na západ.

Červený Hrádek
Ves Červený Hrádek (původně jen Hrádek) se poprvé připomíná v r. 1285, kdy se uvádějí Jan, Mírek, Jaksa a Chalata z Hrádku. R. 1400 držel Hrádek a část zboží Kosova Hora Heřman z Říčan, jenž se obyčejně psal z Hrádku.

Připomíná se ještě r. 1430. Z jeho vnuků drželi Hrádek r. 1469 Heřman, Jan a Mikuláš. V r. 1508 se uvádí na Hrádku Bohuslav Břekovec z Ostromeče; za něho se již zdejší opevněné šlechtické sídlo jmenovalo - snad podle krytiny nebo barvy omítky - Červený Hrádek. V r. 1518 odkázal Bohuslav Hrádek Janovi a Petrovi Břekovcům z Ostromeče na Suchdole a oba se pak psali na Červeném Hrádku. Třicetiletou válku přečkal Červený Hrádek patrně bez velkých škod, v r. 1657 připadl Červený Hrádek Janu Františkovi z Vrtby.

U tvrze (v popisu je nazývána zámkem) se uvádí zdvihací most, 6 velkých a malých pokojů, 6 komor, palác, kancelář,jídelna, 2 špižírny, kuchyně, pekárna, stáje pro 10 koní, 2 suché sklepy a 1 podzemní klenutý sklop; budova byla vystavěna částečně z kamene, částečně ze dřeva.

Za Anny Zuzany Kuehnové, rozené z Meggau, která koupila Červený Hrádek r. 1670, objekt vyhořel. Zadlužený statek připadl jednomu z věřitelů, zemskému fyziku Mikuláši Franchimontovi z Frankenfeldu, který sídlo po požáru obnovil. Za jeho vnučky Kateřiny Maxmiliány, provdané Golčové, se popisuje v r. 1711 Červený Hrádek jako "prastarý, hrubými hradbami zavřený zámek".

Nové stavení vlevo od věže bylo v přízemí klenuté a obsahovalo mimo jiné 2 jídelny, kapli, 3 pokoje, kuchyni, 4 sklepy, z toho 2 vytesané ve skále. Nové pokoje byly obložené dřevem, dveře měly dubová ostění a pocínované zámky, okna velká tabulová skla. Ještě r. 1714 však stály z dalšího křídla pouhé zdi. Také zadní velká věž zřejmě nebyla zcela obnovena a už tehdy se navrhovalo zřídit v ní sýpku.

V r. 1732 koupila Červený Hrádek Veronika Radecká z Radče, která jej už za čtyři roky postoupila své matce Anně Marii, ovdovělé Bzenské z Prorubě. Časté střídání majitelů pokračovalo až do r. 1788, kdy prodal Karel z Ebenu statek poručníkům nezletilého Františka Josefa z Lobkowic. Tehdy se stal Červený Hrádek součástí nově vytvořeného dominia Kosova Hora; objekt sám sloužil ubytování knížecích úředníků. Teprve když r. 1837 koupil panství František Mladota ze Solopysk, stal se sídlem vrchnosti Červený Hrádek. 

V r. 1844 za bratrů Františka a Vojtěcha Mladotů došlo k přestavbě zámku, která měla podle dobových představ vrátit Hrádku tvář středověkého rytířského sídla. Hlavním vnějším znakem této přestavby bylo ozdobení stavby hojným "gotickým" cimbuřím. Konečný zásah do stavebního vývoje Červeného Hrádku za Mladotů provedl architekt Jan Kotěra (vlastně ještě jako student) v l. 1894 - 1896 (zpočátku jako asistent stavitele Josefa Freyna z Prahy, od r. 1895 podle vlastních návrhů). Šlo o přestavbu jižního křídla a velké zadní věže. J. Kotěra provedl rovněž některé úpravy ineriérů, kde v detailech použil secesních prvků.

V majetku Mladotů zůstal Červený Hrádek až do r. 1948, kdy byl převzat státem. Sloužil pak řadu let různým účelům, až byl posléze věnován potřebám dvou kulturních institucí: sedlčanského vlastivědného muzea a Okresního archívu v Příbrami.

Po revoluci v roce 1989 byl zámek v restituci vrácen rodu Mladotů.

Solopysky
První písemná zmínka o Solopyscích pochází z roku 1228. Vesnice byla vystavěna na místě, kde dříve stávala obec Leblovice, která zanikla při husitských válkách. Do roku 1918 spadala osada pod obec Dublovice.

  

Zámek Třebnice
Barokní zámek Třebnice se nachází ve stejnojmené vsi 6 km záp. od Sedlčan. Koncem 16. stol. patřila ves Jakubu Krčínovi z Jelčan, od pol. 17. stol. v majetku Radeckých z Radče, za nichž po r. 1760 vystavěn zámek. R. 1766 se tu narodil pozdější rakouský polní maršálek Jan Václav Radecký z Radče. Po pol. 19. stol. zámek přestavěn. Za minulého režimu v něm byla zřízena zemědělská škola. Stavba není veřejnosti přístupná, stala se hnízdištěm čápů.

Ústupenice
Doklady o ústupenické tvrzi jsou poněkud skoupé. Ústupenice jsou poprvé uváděny roku 1318, ve spojitosti se třemi syny ústupenického vladyky Jana. Tvrz je výslovně zmiňována v roce 1410, kdy ji koupil Přech z Olbramovic. Naposledy se o ní zmínka objevuje kolem roku 1450, kdy byly Ústupenice připojeny k panství Vysoký Chlumec a tvrz zpustla. Ves Ústupenice zanikla po roce 1611. Tvrziště ústupenické tvrze leží dnes na soukromém pozemku a je nepřístupné. Zachoval se výrazný centrální pahorek, obklopený mělkým pozůstatkem příkopu na severní a východní straně. Archeologický průzkum objevil základy a fragmenty zdiva jednoduché obdélné budovy. Uvnitř pahorku je uváděna zachovalá místnost (snad suterén či sklep), není však jisté, zda se jedná o součást původní stavby či o druhotně využité zdivo.


PASSPORTY:

Po kliknutí na kartu se Vám zobrazí informace v PDF dokumentu, který si můžete uložit do počítače, nebo vytisknout.