Památky kolem středního toku Vltavy

MAS Sedlčansko

Radíč

GPS lokace 49° 42’ 56’’N 14° 24’ 53’’E
Mapa Radíč

Pamětihodnosti:
Zámek - NPÚ
Hrad Kozí hřbet – NPÚ
Hrazany – Hrad Ostromeč, zřícenina - NPÚ
Hrazany – Oppidum – NPÚ

Místní části:
Dublíny, Hrazany, Kasárna, chatová oblast Brod, Žďár,


První písemná zmínka o obci pochází z roku 1333. Adam Myslík z Hyršova na Košířích a Radíči, nar. 1520, rada při soudu purkrabském v Praze roku 1575 zakoupil deskový statek Radíč na Sedlčansku od bratří Vojkovských z Milhostic.

Za druhé světové války se ves stala součástí vojenského cvičiště Zbraní SS Benešov a její obyvatelé se museli 31. října 1943 vystěhovat. 

Zámek Radíč
Raně barokní zámek v Radíči je jednopatrová budova pocházející z konce 17. století s bohatou vnitřní štukovou výzdobou. Zámecké výklenky byly původně opatřeny sochami světců sv. Víta a sv. Jana Nepomuckého od významného sochaře Jana Brokoffa z roku 1713. Později byly přeneseny na kamenný most přes Mastník, později umístěny u blízké kaple. Zámecký objekt je dnes v soukromých rukou. První doložená zmínka o Radíči pochází z roku 1376, kdy na místní rytířské tvrzi sídlil rod Valovských z Úsuší. Za vlády Karla Leopolda Henegka radíčská tvrz vyhořela. Henegk pak vystavěl blíže spáleného sídla nový zámek a v roce 1682 založil mariánskou kapli. Majitelé zdejšího panství se v průběhu staletí rychle střídali. Na základě pozemkové reformy byla pak v letech 1923 – 1926 většina radíčského velkostatku rozparcelována mezi rolníky. Na zbytkovém statku se do roku 1945 vystřídalo ještě několik majitelů, např. prezident čsl. banky v Praze JUDr. Oberthor.

Zámek i velkostatek byl v roce 1944 obsazen velením SS. Po roce 1945 se panství dostalo pod národní správu, v roce 1947 bylo opět rozparcelováno a zbytek přešel v roce 1950 pod státní statky.

Proti východnímu průčelí zámku stojí raně barokní, původně loretánská, zámecká kaple. V sálech 1. patra se nachází štuková výzdoba a nástěnné malby z konce 17. století. V empírovém pokoji pobýval po nuceném odchodu z pražské univerzity italský učenec, doktor filosofie a kněz-reformátor Bernard Bolzano(1781–1848). Zámek byl otevřen veřejnosti v červenci roku 2010.

Hrad Kozí hřbet
V písemných pramenech se Kozí Hřbet poprvé připomíná k roku 1369. Keramika nalezená při povrchovém průzkumu však dokládá jeho existenci již ve 13. století. Od roku 1392 až do doby po roce 1475 byli majiteli hradu Břekovcové. Zanikl koncem 15. či na počátku 16. století a roku 1541 se uvádí jako "zámek pustý".

 

Hrad Ostromeč
Zříceniny hradu na konci dlouhého ostrohu vytvořeného údolím Vltavy a potokem Mastníkem, naproti Živohoště. Hrad pravděpodobně ze 14. stol. se poprvé připomíná patrně r. 1369, na poč. 15. stol. byl již zpustlý; uvádí se r. 1419, kdy se v okolí odehrála bitva. Po obsazení husity r. 1424 byl obnoven, r. 1435 jej oblehla zemská hotovost. Husitská posádka se po více než dvou měsících vzdala a hrad byl vypálen a rozbořen. Znovu se však dočkal obnovy r. 1450 a marně jej dobývala vojska Jiřího z Poděbrad r. 1471. Protože stál stranou dalšího významného dění, byl zřejmě brzy poté opuštěn a r. 1542 se uvádí jako zpustlý. Dobře patrné jsou dnes terénní pozůstatky a zbytky zdiva na vnitřní straně hradního jádra. V letech 1432-34 zde vznikla tzv. padařovská bible, kterou dal opsat husitský hejtman Filip z Padařova; jednalo se o mimořádně skvostný exemplář, dokládající snobské založení vojevůdce.

Oppidum Hrazany
První významné historické osídlení před samotným vznikem oppida bylo přibližně v letech 550 – 460 před n. l., kdy zde bylo nevelké rozptýlené sídliště s dvorcovou zástavbou. Nejstarší fáze Hrazanského osídlení patrně lehla popelem, byla však rychle nahrazena novou dvorcovou výstavbou. Samotné oppidum vzniklo přibližně v 2 století před n. l. První palisádové opevnění obklopovalo prostor o velikosti 30 ha. Postupem času se rozšířily plochy spadající pod opevnění na 39 ha.

Nejstarší období je spojováno s výstavbou nejstarší podoby brány A. Současně s ní byla budována starší hradba na Doubí a brána B a výstavba řady domů. Ke konci této stavební etapy je doložen požár a následné zničení větší části opevnění. K událostí mohlo dojít patrně na rozhraní 2. a 1. století př. n. l. Následuje druhá přestavba v prostoru brány A a staví se také opevnění na vrchu Doubí, u brány B a na akropoli. S přestavbou opevnění se buduje i dvorcová zástavba uvnitř opevněného areálu a dochází k strukturním změnám osídlení. Tato rozsáhlá stavební aktivita se odehrávala v průběhu devadesátých let posledního století před n. l. Polovina 1. století před n. l. byla ve znamení klidného období, vznikaly mladší dvorcové a terasové sídlištní zástavby, osídlení za opevněním, které bylo již po celém obvodu oppida, tehdy zaujímalo celý areál. Ke konci osídlení byl vybudován zátaras u brány B, pravděpodobně v obavě před útokem germánských kmenů. V této době je doložen požár, který byl pouze lokální a neznamenal zánik života a osídlení hrazanského hradiště.

Oppidum leželo na důležité obchodní stezce spojující Podunají s Lincií, putovaly po ni karavany až z dalekého jihu, dalo by se říci, že sloužilo jako strážní pevnost k ochraně pocestných a kupců, kteří procházeli podél Vltavy k významným Keltským střediskům u nás (Stradonice, Závist) nebo v Německu.

Zánik oppida nebyl tak dramatický jako u jiných keltských lokalit ve Středních Čechách, o to je záhadnější. Oppidum bylo v průběhu 2. - 1.stol př. n. l. několikrát dobýváno, ale neznamenalo to jeho zánik. K poklidnému opuštění došlo zhruba 20 let před přelomem letopočtu. Pravděpodobně z důvodů pronikání Germánských kmenů na naše území a zprávy o dobytí a vyplenění větších a opevněnějších sídel (Stradonice, Závist) se obyvatelé rozhodli hradiště opustit. Tím se uzavřela jeho historie. Mnohem později, ve 14. století, byla v severní části oppida na vrcholu Červenka vybudována tvrz.


PASSPORTY:

Po kliknutí na kartu se Vám zobrazí informace v PDF dokumentu, který si můžete uložit do počítače, nebo vytisknout.