Památky kolem středního toku Vltavy

MAS Sedlčansko

Petrovice

GPS lokace 49° 33’ 20’’N 14° 20’ 5’’E
Mapa Petrovice

Pamětihodnosti:
Kostel sv. Petra a Pavla - NPÚ
Jezuitská rezidence čp. 58 - NPÚ
Kaple - NPÚ
Socha sv. Václava - NPÚ
Zámek - NPÚ
Venkovská chalupa čp. 47 – NPÚ
Viklan Husova kazatelna – přírodní památka v k. ú. obce
Vrškámen - přírodní památka v k. ú. obce
Brod – Usedlost s vodním mlýnem - NPÚ
Kuníček – Morová kaple – NPÚ
Zahrádka – Zámecký areál (zámek je zbořen)
Kojetín – Rolnická usedlost čp. 4 – NPÚ
Kojetín – Výklenková kaple – NPÚ
Obděnice – Kostel Nanebevzetí Panny Marie – NPÚ
Obděnice – Tvrz čp. 25 a 26 – NPÚ
Týnčany – Kaple sv. J. Nepomuckého – NPÚ
Týnčany – Boží muka – NPÚ

Místní části:
Brod, Kojetín, Krchov, Kuní, Kuníček, Mašov, Mezihoří, Obděnice, Ohrada, Porešín,
Radešín, Radešice, Rybníček, Skoupý, Týnčany, Vilasova Lhota, Zahrádka, Žemličkova
Lhota


Za dávných dob rozkládaly se tu všude v dalekém okolí samé lesy, husté, místy močálovité, v nichž žilo hojně divoké zvěře. Dosud se zachovaly staré názvy pozemků: "V turovech, Vlčí loch, Vlčí jáma, Liščí vrch, V laňkovech, Oslíkovy". Zdejšími lesy vedla od nepaměti cesta, jež spojovala starobylé Sedlčany s neméně starobylým Milevskem.

Podle pověsti stávala u této důležité cesty, kde je nyní Krbcův hostinec čp. 16, dřevěná krčma a vedle ní kovárna, prý první stavení v Petrovicích. Tu se zastavovali pocestní, ať to byli obchodníci nebo zbrojnoši. Sem přišli vladykové Petr a Obiden, bratři. Vykáceli se svým lidem část lesů, které dostali od knížete českého, udělali z nich pole a založili dvory pro sebe a pro svou čeleď. Petr v nynějších Petrovicích, Obiden v nynějších Obděnicích. Kdy se tak stalo, nevíme, ale uvážíme-li, že vladykové Petr a Obiden se podepsali r. 1183 jako svědci na darovací listině vydané českým knížetem Bedřichem klášteru v Plasích na Karlovicku, jistě stála jejich sídla, podle nichž se psali z Petrovic a Obděnic, již před rokem 1183, tedy buď v prvních letech 12.stol. nebo snad ještě dříve.

První písemná zmínka o Petrovicích je z roku 1219. Záhy po založení osady stál v Petrovicích kostel, který se r. 1350 připopmíná mezi farními v děkanátu vltavském. V roce 1386 založil Petr z Petrovic jménem svým a jménem strýce Všecha z Petrovic kapli sv. Václava pod zvonicí, která stojí opodál kostela.

V 16.století byly Petrovice majetkově rozděleny na tři části - k Zahrádce, k Orlíku a k majetku pánů z Rožmberka. Asi od roku 1593 vládl panstvím petrovickým Jindřich Doudlebský z Doudleb, který se také psal podle nového sídla "seděním na Petrovicích". V roce 1601 koupil velkou část Petrovic rybníkář Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Zemřel asi r. 1604 a je prý pochován v Obděnicích, kde má svůj náhrobek. Jeho rodu patřily Obděnice do r. 1628. Do roku 1644 patřily Petrovice Rytterům z Grosotynku, dále Jindřichu Ferdinandovi Hlaváčovi z Vojenic (do r. 1649). Od roku 1650 náležely Petrovice Přibíkovi Jenšíkovi z Újezda a jeho manželce Lidmile Kateřině, roz. z Talemberka. Tito manželé vynikali jako horliví katolíci. Přibík Jenšík založil v Březnici kolej jezuitskou, na vydržování koleje věnoval 22.000 zl. rýn. tím způsobem, že postoupil jezuitům statek petrovický. Tak se jezuité z Březnice stali od r. 1650 majiteli Petrovic.

Nutno spravedlivě přiznat, že zdejší jezuité byli mírnou a shovívavou vrchností a vzornými hospodáři. V posledních letech 17. století přeložili své sídlo z Krašovic do Petrovic. Vystavěli si tu dvě rezidence. Jednou z nich, jíž se říkalo velká rezidence, je nynější zámek, kde sídlí obecní úřad. Druhá, zvaná malá rezidence stojí na náměstí poblíž kostela. Je to jednopatrové stavení, z jehož taškové střechy uprostřed ční zděná věž, přikrytá baňatou, šindelovou střechou a ozdobená v rozích z každé strany dvěma palisandry.

V rukou jezuitů zůstaly Petrovice plných 123 let až do roku 1773, kdy císař Josef II. řád zrušil. Petrovice se dostaly studijnímu fondu, který poplužní dvory rozprodal selským lidem. Petrovický statek s jezuitskou rezidencí koupil r. 1806 svobodný pán Jan Václav Bechyně z Lažan, od něj r. 1812 svobodný pán Arnošt Fleissner z Ostrovic, v r. 1813 hr. Jiří z Oppersdorfu. Potomci hr. Jiřího z Oppersdorfu prodali statek rytíři Vladimíru Zhorskému ze Zhorze a z Kronberka, který pojal za manželku Odonu, roz. Dohalskou z Dohalic. Zhorský nově upravil zámek r. 1887 a přistavěl k němu po stranách hranaté a zubatým cimbuřím zdobené věže.

Po smrti Zhorského r. 1893 zdědila statek vdova Odona Zhorská, která jej v r. 1910 rozprodala zdejším zemědělcům. Ponechala si lesy, rybníky a zámek s parkem. Bývalou "malou" rezidenci jezuitskou koupil místní obvodní lékař MUDr. Jos. Abraham a přestavěl ji v r. 1935 zevně i uvnitř na moderní obytný dům. Do Petrovic přísluší domovským právem rodina známého českého loutkáře Štaubrta, který s loutkářem Kopeckým býval šiřitelem pěkných divadelních her po našem venkově. V Krbcově hostinci čp. 16 se narodila 11.června 1805 Anna Chadimová, provdaná Slezáková, vynálezkyně polky.

Petrovice byly 23.prosince 1898 povýšeny na městys a byl jim přidělen městysový erb: "Na modrém damaskovaném štítu leží křížem přes sebe dva zlaté klíče. Na hořejším okraji štítu spočívá stříbrná koruna zděná s pěti zuby".

V Petrovicích je od r. 1869 poštovní úřad, četnická stanice byla zřízena v r. 1880. První vodovod na pitnou a užitkovou vodu z lučních pramenů poblíž Mandelce byl vybudován v r. 1901, v r. 1974 napojen nový zdroj od Týnčan. Elektrický proud byl do Petrovic přiveden v r. 1932, nová mateřská škola byla dána do provozu r. 1978, v r. 1980 otevřeno nové nákupní středisko Jednota na náměstí, v r. 1981 byla dokončena nová požární zbrojnice, v r. 1990 dána do provozu čistička odpadních vod, v roce 2001 zahájila provoz nová "protiradonová" škola. Od roku 1990 dochází k výraznému rozvoji soukromého podnikání. Obchodní síť a síť služeb doznává potřebného rozšíření. V Petrovicích a Týnčanech je postavena pila. Téměř každá služba je nyní na petrovicku dostupná.

Kostel svatého Petra a Pavla
Kostel je dominantou náměstí. Tento původně gotický kostel je písemně zmiňován už v roce 1350.
Gotické prvky lze nalézt v žebroví v presbytáři a na jižní straně na portále. Později byl kostel pod jezuitským vlivem barokně přestavěn.

Věž v průčelí měla původně tři zvony, ale za světové války byly dva roztaveny a na věži zbyl pouze jeden zvon. Nesl název sv. Barbory. Roku 1925 byla uspořádána sbírka na nové zvony. Zvon sv. Petra nese nápis o dárcích a byl ulit v Praze. Zvon sv. Pavla má nápis „Válka vzala – láska dala.“ a také nese podpis tvůrce.

Věž byla postavena roku 1777. Roku 1934 při požáru shořel hlavní oltář. Vyřezával jej mistr řezbář Sittler. Podle zachráněných zlomků byla zhotovena věrná kopie. Na hřbitově vedle kostela jsou hrobky pánů z Oppersdorfu a Zhorských.

Jezuitské koleje
V obci se nachází dvě původně jezuitské koleje ze 17. století. Tyto koleje byly postaveny vedle kostela na náměstí v roce 1651. Původně se jednalo o skromnou stavbu, která byla později přestavena na jednopatrový zámeček s novogotickou úpravou. Po smrti hraběnky Odony Dohalské Zhorské (1949) přešel dědictvín do vlastnictví MUDr Pelíška z Písku, jehož potomci zámek prodali Obci Petrovice v roce 2007.

   

  

Kuníček
Na samém jižním okraji Středočeského kraje v kamenitém Petrovicku se pod vrchem Hodětínem nachází osada Kuníček. Poslední dobou je Kuníček známý turistům zejména díky rozhledně otevřené v roce 2003. Kuníček má však také zajímavou historii. Na jeho kraji stojí originální morová kaplička z
roku 1747. Základem vsi bývala tvrz připomínaná již v roce 1260. Na jejím místě vznikl později selský dvůr patřící kdysi i k panství Jakuba Krčína nebo jezuitskému řádu z Petrovic.

Kaplička, zvaná „morová“ byla vystavěna před r. 1700 na místě kde v l. 1680 - 1681 pohřbívali morem zemřelé. Kaplička je zasvěcena sv. Anně.

 

Obděnický kostel
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Obděnicích tvoří díky svému umístění dominantu širokého okolí. Patří k nejstarším v regionu. Původní románská stavba pocházela z 12. století, ve 14. stol. byl přestavěn goticky. V 15. století byla vybudována u kostela kamenná tvrz, z níž se dochovaly pouze sklepy.Roku 1593 získal Obděnice Jakub Krčín. V kostele má umístěnou náhrobní desku a údajně je zde i pohřbený.

Kojetín – kaplička
Na okraji Kojetína, u zaniklé pěšiny vedoucí okolo potoka Brzina z Kojetína k Janovskému, nyní Mikyškovu mlýnu a dále do Petrovic se nachází barokní kaplička. Na fasádě pod pozdějším nátěrem je uveden letopočet 1810-11. Kaplička je zasvěcena Svaté Trojici, o čemž svědčí obraz uvnitř.

Dle názvu „Hadáčkova“ lze soudit, že byla postavena tímto rodem, uváděným v Kojetíně po několik století.

Současný stav je velmi žalostný, kaplička je zarostlá roštím a kopřivami. Před kapličkou rostly tři mohutné kaštany. Zůstal zde pouze jeden.

  

Týnčany
Týnčany leží v nadmořské výšce 473m. Patří k nejstarším vsím v kraji, jejichž vznik se datuje již od 12. století. Roku 1205 Týnčany daroval král Přemysl Otakar I. Slávkovi z Oseku z rodu Hrabišovců. Roku 1207 patřily klášteru milevskému a od r. 1420 byly opět v držení světských pánů.

Z původní zástavby se dochovala jediná roubená patrová komora v č. 25. Uprostřed návsi stojí čtvercová kaplička z r. 1762. Při archeologickém průzkumu byly v okolí nalezeny pozdně halštatské hroby. Ze 14. století pocházejí nepolévané střepy nádob s ornamenty.

Přes silnici pod kapličkou je rozsáhlé prameniště odvodňující pruh týnčanských vápenců. Z vod zde pramenících se sráží pěnovec, tvořící drobné inkrustace na zbytcích rostlin a kamenech.

Kaple sv. J. Nepomuckého se nachází jižně od Týnčan, vlevo u silnice do Petrovic. Stojí na oploceném pozemku u studánky s vydatnými prameny zásobující pitnou vodou Petrovice. Původní kaple byla vystavěna za vlády jezuitů v roce 1763. Tato nese letopočet 1855 udávající rok její úpravy. V roce 1977 byla z kaple odcizena socha sv. J. Nepomuckého.

 


PASSPORTY:

Po kliknutí na kartu se Vám zobrazí informace v PDF dokumentu, který si můžete uložit do počítače, nebo vytisknout.