Památky kolem středního toku Vltavy

MAS Sedlčansko

Kňovice

GPS lokace 49° 41’ 21’’N 14° 24’ 9’’E
Mapa Kňovice

Pamětihodnosti:
Zámek s kaplí - NPÚ

Místní části:
Kňovičky, Úsuší


Katastrální území obce v dnešní podobě pochází, jen s nepatrnými odchylkami, z vyměření tzv. stabilního katastru, vydaného roku 1840. V něm jsou všechny pozemky poprvé podrobně a úplně proměřeny a zmapovány v měřítku 1 : 2880, které se používá dodnes. Plošná výměra katastrálního území je dle stavu v roce 1994 871 ha.

Původ místního názvu jména Kňovice nelze spolehlivě určit. Jedna alternativa je podle staročeského slova "kněně", což znamenalo buď ženu kněze nebo kněžku, sloužící bohům. Kninice pak bylo místo, kde tyto pohanské kněžky podávaly svoje oběti bohům. Taková místa jsou spojována s vyvýšeninami, často obklopenými bažinami a močály, což by v Kňovicích odpovídalo asi místu, kde stojí dnes kaple, které bylo obklopeno vodním příkopem a odtud se táhl močál údolím podél potůčku dnešního Návesníka až k soutoku s Lužnicí. Druhá alternativa je rovněž odvozena od zamokřených a bažinatých údolí. V takových místech hnízdili ptáci čejky, staročesky nazývané knihy či knihory. V průběhu dějin jméno Kňovice podléhalo změnám od prvního písemného záznamu "Knowicz" přes další "Kniewicze", "Kniowicze", "Kyniowicze" po "Knihovice" až dnešní "Kňovice".

O starším osídlení území obce svědčí nález dvou kamenných plochých sekerek zdoby předslovanské, pozdní doby kamenné (neolitu). Z doby slovanského osídlení, asi z 10. století, pochází hradištní zdobená lahvovitá nádoba. První zmínka o vladyckém sídle Kňovicích pochází z roku 1333. Na počátku 17. století koupil zdejší zpustlou tvrz Adam Šťastný Vojkovský, následně ji zboural a na jejím místě vystavěl zámek.

Z dalších písemných dokladů se dovídáme o střídání majitelů obou kňovických tvrzí a tím i osad. V r. 1475 Jarohněv z Úsuší, páni z Landštejna a vladykové Zrutští z Chřenovic. V r. 1542 koupil Kňovice vladyka Přibík Břízský z Břízy, připojil je k Osečanům, ke kterým již také tehdy patřilo Úsuší. Část Kňoviček s tvrzí a poplužním dvorem v té době držel Ondřej Mezenský z Mezného, ale již v r. 1544 vše prodal Janu Vojkovskému z Milhostic na Radiči. Po vymření rodu Břízských získal v r. 1573 Kňovice i Osečany Jan Vojkovský na Radiči a Kňovice, Kňovičky i Úsuší byly pod jedním panstvím. V té době tvrze v Kňovicích, Kňovičkách i Úsuší zpustly. Potomci Jana Vojkovského byli nuceni část svého majetku rozprodávat. Část Kňoviček s poplužním dvorem a rybníkem Blanský se dostala do držení Lobkowiczů, a ti ji trvale připojili k vysokochlumeckému panství. V r. 1611 Adam Felix Vojkovský prodal i statek Osečany a ponechal si pouze Kňovice, Kňovičky .a Úsuší. Přesídlil do Kňovic, kde si postavil kamenný dům - předchůdce dnešního zámku. Jeho manželkou byla Ludmila, dcera Jakuba Krčina z Jelčan a Sedlčan. Radič prodal již v r. 1575 Adamův otec Mikuláš, ale bez přilehlého Usuší. To od té doby zůstalo při statku kňovickém. Po bitvě na Bílé hoře se Adam Vojkovský musel vystěhovat ze země, a proto prodal Kňovice smlouvou ze dne 7. I. 1628 hraběti Pavlu Michnovi z Vacínova. Od r. 1665 se jako majitelé Kňovic vystřídali Mikuláš Franchimont z Frankenfeldu, roku 1819 koupil Kňovice c. k. nadporučík Antonín Wang. Od jeho potomků pak koupil Kňovice v r. 1895 univerzitní profesor MUDr. Emerich Maixner.

Na začátku 18. století, za Franchimontů, byl v Kňovicích přestavěn zámek do dnešní podoby.


Barokní veřejná kaple sv. Josefa byla postavena v letech 1729 - 31. Má půdorys osmiúhelníkový, protáhlý do elipsy, v koutech lišeny, od nichž jdou po klenbě ploché pásy. Výztužné pruty z ploché oceli jsou vějířovitě umístěny pod klenbou a křižují se uprostřed. Na severní straně je podlouhlý sínec, nad nímž je kruchta a hranolovitá věž s jehlancovou helmicí. Hlavní a oba postranní oltáře, jakož i kazatelna, jsou barokní a bez větší umělecké a historické hodnoty. Pěkná práce je barokní loďka na kadidlo s delfínovitým podstavcem z r. 1755.

Panský pivovar v Kňovicích stával v místě dnešní budovy čp. 4. Byl založen někdy za panství Franchimontů. Pivo se v něm vařilo údajně až do roku 1898. Dle údajů z roku 1895 jedna
várka činila 20 hektolitrů piva a ročně se vystavovalo 260 hektolitrů. K pivovaru patřila i sladovna a dvě chmelnice. Začátek 20. století byl tragicky poznamenán 1. světovou válkou, jak o tom svědčí pomník padlých občanů. Rozvoj a výstavba obce byla přerušena v r. 1943 násilným vystěhováním území při zřízení vojenského cvičiště SS.

Pro zachování minulých i současných událostí v obci byla založena v r. 1922 obecní kronika, do současnosti vzorně vedená a pravidelně doplňovaná.

Jedním z nejstarších objektů v obci je hospoda "Zavadilka". Její název je odvozen od staročeského zavaditi, což znamenalo někam zapadnouti. Říkalo se tak osamělým hospodám. Původně Zavadilka, jako panská hospoda, byla osamocena při hlavní cestě ze Sedlčan k Vltavě a pro službu formanům byla při ní kovárna. První zmínka o krčmě v Kňovicích je z roku 1401. Obecně je známá pověst o rytíři Krčínovi, který zde sedlčanské konšely, svoje poddané, po opití připravil o jejich městská privilegia.

V roce 1828 byl vrchností A. Wangem a poddanými v obci založen armádní ústav pro vysloužilce. Na konci roku 1846 měl základní jmění 2378 zlatých.

V Kňovicích byly na dvou místech panské cihelny a to jedna u Chýnova blíže hájovny, kde jsou ještě dnes vidět zbytky zdi a druhá na dnešních obecních drahách "Na cihelně". Na území obce se nalézaly 4 lomy na stavební kámen. 

Z hospodářské činnosti byly v Kňovicích 2 hospody s výčepem piva a řemeslníci - sládek, zahradník, 2 bednáři, kovář, 6 krejčích, kameník, 2 truhláři, kolář a 2 tkalci. Sanitární službu v té době zajišťoval lékař, požívající od vrchnosti služné a deputát v naturáliích.

Nejstarším spolkem v Kňovicích byla "Hospodářská beseda", založená v r. 1887 jako místní organizace "Hospodářského spolku politického okresu Sedlčanského", založeného v r. 1863. Byla to zemědělská organizace s cílem "zlepšení polního a lesního hospodářství ve všech jeho odvětvích a šíření pokroku hospodářsko-průmyslového vůbec". Beseda pořádala pravidelně přednášky z různých oborů a v roce 1892 měla vlastní knihovnu s 34 svazky.

Čtenářsko-ochotnický spolek se ustavil v r. 1920 a zřídil si jeviště za 5600 Kč. V roce 1927 se spolek rozešel a jeviště převzal Sbor dobrovolných hasičů. Provozování divadelních ochotnických představení mělo v Kňovicích bohatou tradici a hry byly provozovány ještě několik let po opětném nastěhování obce v roce 1945. 

Dalším spolkem bylo "Družstvo elektrárenské“ založené pro elektrifikaci obce v roce 1923. Jeho zásluhou se začalo v obci od 1.3. 1924 svítit elektřinou.

K nejznámějším rodákům z Kňovic patří Fanynka Šťovíčková, modelka k jednomu z nejslavnějších obrazů Josefa Mánesa "Josefina", zvaného též "Česká Mona Lisa". Narodila se v Kňovicích 18. února 1825, kde prožila i své mládí. V roce 1844 ve stáří 19 let odešla do služby do Prahy do malířské rodiny Mánesů. Zde se sblížila s Josefem Mánesem, zamilovali se a Fanynka byla Josefovi modelem pro některé jeho obrazy.


PASSPORTY:

Po kliknutí na kartu se Vám zobrazí informace v PDF dokumentu, který si můžete uložit do počítače, nebo vytisknout.