Památky kolem středního toku Vltavy

BRDY Vltava

Štěchovice

GPS lokace 49°51’00’’N 14°24’23’’E

Oficiální web: http://www.stechovice.info
Tel: 257 740 403
Místní části: Štěchovice, Masečín, Třebenice

 


Městys Štěchovice se nachází v okrese Praha-západ.

Štěchovicemi protéká řeka Vltava. Obě strany Vltavy spojuje most Dr. Edvarda Beneše, sloužící pro automobilovou dopravu. Ve Štěchovicích se nachází také secesní kostel svatého Jana Nepomuckého s farou. V obci se do Vltavy vlévá říčka Kocába, kolem níž je mnoho trampských osad a krásná příroda. Štěchovice jsou s Prahou spojeny okresní silnicí vedoucí souběžně s rychlostní silnicí Praha-Příbram, sítí autobusových linek příměstské dopravy a také dálkovými linkami do jižních Čech.

Na území Štěchovic jsou na Vltavě dvě přehrady: Štěchovická nedaleko vlastních Štěchovic (její vzdutí zatopilo někdejší Svatojánské proudy) a Slapská u Třebenic. Štěchovická byla vybudována v letech 1938 až 1944. Ke Svatojánským proudům vedla po dnes již zatopené stezce historicky první turistická značená cesta Klubu českých turistů. Dnes vede štěchovickou strání nad přehradní nádrží zeleně značená trasa, která je zároveň i naučnou stezkou Svatojánské proudy, s atraktivními výhledy. Turistickými značenými trasami je protkáno celé okolí Štěchovic.

Štěchovice jako celek nikdy nepatřily k jednomu panství. V kusých zápisech o vlastnictví je v průběhu historie zmiňováno hned několik církevních majitelů: Ostrovský klášter sv. Jana Křtitele na ostrově u Davle založený za knížete Boleslava II. a po jeho smrti (7. února 999) dokončený o rok později za Boleslava III., kde působil řád benediktinů, Zbraslavský klášter s řádem cisterciáků a konečně také Strahovský klášter založený 1143 řádem premonstrátů. Vlastníci jednotlivých panství se často střídali a velkou komplikací při sledování těchto změn mezi jednotlivými vlastníky je rozdělení obce na několik částí.

Nejstarším písemným záznamem je darovací listina z roku 1055, ve které kníže Spytihněv II. daroval Ostrovskému klášteru část osady Třebenice (3 chalupy). Její příslušnost k tomuto klášteru se zřejmě datuje k roku 999, což je letopočet založení kláštera. Kníže Boleslav daroval klášteru četné vesnice, ale Štěchovice nejsou v darovací listině výslovně uvedené. Z roku 1205 pak pochází Bula Přemysla Otakara I. , která potvrzuje výsady a práva kláštera - patřilo mu 24 vesnic, mezi nimiž jsou také jmenovány Szechowicze. Dle této listiny patřili v Třebenické části ke klášteru ještě „dva dědiníci s lesem, ježto hned vedle dřívějších statků leží.“ V roce 1388 patřilo k Ostrovskému klášteru 11 hospodářů. Roku 1420 byl klášter do základů zničen husity. Tím nastal praktický zánik Ostrovského kláštera a mniši přesídlili do Svatého Jana pod Skalou, kde měli pozemkové knihy a proboštství, které spravovalo majetky. V průběhu 16. stol. a po třicetileté válce (1618 - 1638), pak postupně ztratili svůj majetek na Ostrově a v jeho okolí.

V roce 1436 vydal císař Zikmund majestát a učinil štěchovické poddané svobodnými. Téhož roku si však benediktini vymohli na Zikmundovi, navzdory protestům štěchovických lidí, navrácení dříve připsaných statků. Z finančních důvodů je však v roce 1499 zastavují Jeronýmovi ze Skuhrova. Bez bližšího určení letopočtu tato část Štěchovic byla připojena k panství Konopiště. Další záznam je z roku 1571, kdy Jan ze Šternberka - pán z Konopiště prodal svůj díl ve Štěchovicích Jiřímu Slepotickému ze Sulic. V roce1593 se majitelem stává Heřman Diviš a po jeho smrti Zuzana Šanovcová. Po ní vše zdědila dcera Kateřina, provdaná Hozlauerová z Hozlau. Od roku 1612 se stává majitelem hradišťského panství s poplužním dvorem a městečkem Štěchovice Adam Hozlauer z Hozlau.

Podle zakládací listiny Zbraslavského kláštera z 1304 byla tomuto klášteru připsána část Štěchovic a to opět slapská část. V roce 1339 pak král Jan Lucemburský postoupil klášteru veškeré užitky ze zlatých dolů, nalézajících se u dvora Slapy. V zachovací listině z roku 1323 nacházíme rozdělení Štěchovic na dvě části samostatně pojmenované Czechowicz Maiori a Czechowicz Minori - Štěchovice malé a Štěchovice velké. Velké patřily klášteru Ostrovskému, malé Zbraslavskému. Ani tento klášter nebyl za husitských válek ušetřen a 14. srpna 1420 byl husitskými vojsky vydrancován a vypálen. V roce 1421 byla kromě dvou usedlostí tato část obce připojena k Hradištku. Hradištko náleželo ke klášteru Ostrovskému, roku 1436 bylo připojeno k Lešanům. V roce1446 je Hradištko v držení Jeronýma z Čečelic, který prodal Hradištko s dvorem opatu Ostrovského kláštera Janovi.

Za zmínku také stojí „soupis podaných i statků a poplatků z nich“ ve strahovském urbáři z roku 1410. Podle této pozemkové knihy náležela ke Strahovskému klášteru část Štěchovic a to „dvůr poplužní s lesy a loukami. Ze statků podanských náleželo v té době 18 podaných, kteří zde měli své chalupy a městiště“. V roce1421 připadla k strahovskému panství část Štěchovic, kterou roku1437 císař Zikmund listem daným zapsal v zástavu Hanušovi a Jindřichovi z Kolovrat za 430 kop grošů. V tomto listě jsou Štěchovice poprvé nazývány městečkem. V důsledku častého střídání majitelů nejsou podchyceny všechny změny a tak od roku 1547 podle zápisu v zemských deskách je majitelem půlky Štěchovic Adam ze Šternberka. Ten předal tuto část v roce 1590 bratřím Adamu a Šebestianu Šanovcovým. Po jejích smrti se dědičkou stala Kateřina ze Šanova, provdaná za Vratislava z Mitrovic na Mníšku. Tuto pak prodal Adamovi staršímu Hozlauerovi z Hozlau, který ji připojil ke svému hradištskému panství. Tím byly obě části Štěchovic na čas sjednoceny. Adam Hozlauer z Hozlau byl účastníkem stavovského povstání protestantských pánů proti katolickému králi Ferdinandovi a po prohrané bitvě na Bílé hoře 1621 byl odsouzen ke ztrátě majetku. V těchto pohnutých dobách opět dochází k přerozdělování konfiskovaného majetku.

Třicetiletou válkou prakticky až na drobné vyjímky končí období největšího rozmachu těžby zlata,
období, které dalo Štěchovicům městský znak a slávu, a život lidí se začíná více podřizovat řece Vltavě, která odpradávna plnila úlohu čilé dopravní tepny na cestě do Prahy a zajišťovala z větší míry místnímu obyvatelstvu obživu.

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.

KULTURNÍ PAMÁTKY

Kostel svatého Jana Nepomuckého

Kostel je zasvěcen patronu Svatojánských proudů, loďařů, vorařů, šífařů, mlynářů a zpovědníků a je unikátní architektonickou památkou ve slohu precesní romanizující architektury. Byl postaven v letech 1911 – 1914 dle starších plánů architekta Kamila Hilberta.

 

 

Most Dr. Edvarda Beneše

Most stavěný v letech 1937–1939 podle projektu Miloslava Klementa byl první mostní stavbou v Česku (resp. Československu), která měla dva duté betonové oblouky (rozpětí 114 metrů), na nichž je zavěšena spodní mostovka. Zároveň se jednalo o první železobetonový most v Československu s rozpětím nad 100 m. Ve své době byl jako stavba významný i evropském měřítku. Uváděn byl ve své době takto: „V srpnu 1937 byla zahájena výstavba železobetonového mostu ve Štěchovicích, který překračuje řeku Vltavu jediným obloukem 114 m, největším v Československé republice. Stavba spotřebuje asi 6 000 m3 betonu, 200 000 kg oceli a vyžádá si nákladu asi 3 000 000 Kč“.

 V roce 1946 by most slavnostně pojmenován jako „most Dr. Edvarda Beneše“. Od konce roku 1965 je most kulturní památkou. Poslední velká oprava byla provedena v roce 1995. Roku 2002 most bez poškození přestál stoletou vodu.

Třebenice – socha sv. Jana Nepomuckého, patrona všech plavců

Původní socha z roku 1722 byla zakopána na břehu starého koryta řeky, dnes hluboko pod hladinou jezera. Repliku z roku 1908 daroval strahovský opat Metoděj Zaoral. V roce 1998 byla socha vyčištěna a otočena směrem k řece u příležitosti 100 let trvání spolku Vltavan pro Štěchovice a okolí.

 

 

Třebenice – pamětní Ferdinandův sloup

„Na paměť mocného císaře Ferdinanda III., s jehož ochranou a nákladem jest Vltava splavněna. Dokončeno roku 1641. Prací F. Kryšpína z hradiště, opata strahovského, želivského a milevského a visitátora řádu.“

Sloup najdete a z dáli spatříte pouze dojdete-li na konec cesty až k vodě a vydáte-li se těsně po břehu proti proudu směrem k hrázi. Sloup je vysoko na skále skrytý stromy. Lze ho spatřit i z druhé strany řeky. Je na něm vytesán výše uvedený nápis.

DALŠÍ PAMÁTKY

Štěchovická přehrada

Uvedena do provozu po technologické stránce 23. června 1944. Hráz je dlouhá 124 m a vysoká 22,5 m. Výška vzdutí 20 m. Vytvořila jezero dlouhé 9,4 km s obsahem 11,2 milionu m3 vody. Plavební komora o délce 118 m a šířce 12 m je rozdělena na dvě části. Umožňuje proplutí lodí do výtlaku 1000 t. Lodě tu překonávají výškový rozdíl 20 m. Tím se tato plavební komora stala nejvyšší u nás a patří k nejvyšším tohoto druhu v Evropě. Elektrárna je přistavěna k přehradě na levém břehu. Tvoří ji dvě středotlaké Kaplanovy turbíny, každá o výkonu 11,25 MW s hltností 75 m3 vody za vteřinu z přehradního jezera. Pod nádvořím elektrárny je zabudovaná vysokotlaká turbína s výkonem 45 MW na kterou dopadá voda z jezera na vrcholu kopce Homole z výšky 219,5 m. Jezero o rozloze 5 hektarů se plní mohutným potrubím vodou z Vltavy v době, kdy je dostatek elektřiny. V okamžiku zvýšené spotřeby elektřiny se spouští vysokotlaká turbína na kterou dopadá 21 m3 vody za vteřinu. Rozběh této turbíny na plný výkon trvá 100 vteřin.

Ze štěchovické elektrárny se řídí veškerý provoz vltavských elektráren. Zařízení štěchovické vodní elektrárny je možné si prohlédnout. Na objednání je zájemcům k dispozici návštěva informačního centra a vlastních výrobních prostor středotlaké i vysokotlaké elektrárny.

Přečerpávací vodní elektrárna Štěchovice II

Přečerpávací vodní elektrárna Štěchovice II. se spádem až 220 m a umělou nádrží na kopci Homole o obsahu 500 000 m3 byla uvedena do provozu v roce 1947. Na svou dobu byla tato přečerpávací vodní elektrárna plně automatizována a odpadní teplo z chlazení bylo využito mj. k ohřívání vody v nedalekém plaveckém bazénu. Do února 1991, kdy byla pro zastaralost odstavena, vyrobila 1 650 000 MWh převážně špičkové energie. V letech 1992-1996 proběhla výstavba nové, moderní PVE, která využívá původní horní nádrž na Homoli a z velké části původní ocelové přivaděče (průměr potrubí 1,7-2 m, délka 590 m) i části elektrorozvodného zařízení. Původní dvě soustrojí o výkonu 21 MW byla nahrazena jedním, s reverzní Francisovou turbínou typu FR-180 z ČKD Blansko s oběžným kolem o průměru 2,2 m, s hltností 24m3 vody za sekundu a motorgenerátorem o výkonu 45 MW. Soustrojí je umístěno v zhruba 45 m hluboké podzemní strojovně. 


PASSPORTY:

Po kliknutí na kartu se Vám zobrazí informace v PDF dokumentu, který si můžete uložit do počítače, nebo vytisknout.