Památky kolem středního toku Vltavy

BRDY Vltava

Chotilsko

GPS lokace 49°46’06’’N 14°21’44’’E

Oficiální web: http://www.chotilsko.cz
Tel: 318 543 958
Místní části: Chotilsko, Hněvšín, Křeničná, Lipí, Mokrsko, Prostřední Lhota, Sejcká Lhota, Smilovice, Záborná Lhota, Živohošť

 


Obec Chotilsko se nachází jihovýchodně od města Nový Knín, na 14 kilometrech levého břehu Slapské přehradní nádrže, a patří do ní několik vesnic a osad. Území obce zahrnující čtyři výběžky pevniny obklopené zákrutami vodní nádrže, patří k významným oblastem letní rekreace a turistiky. První písemná zmínka o Chotilsku pochází z roku 1359.

Nad Mokrskem stojí rozhledna na Veselém vrchu (489 m n. m.), odkud se naskýtají překrásné výhledy na Vltavu. Na Veselém vrchu i v kopci Čihadlo severně od Smilovic se v minulosti těžilo, v mapách je vyznačená například bývalá průzkumná štola Josef. Centrem jezdecké turistiky v obci je Hněvšín, centry rekreačního táboření a koupání jsou Smilovice, Kobylníky a Živohošť.

Pobřeží mezi Smilovicemi a Kobylníky je vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí „Vymyšlenská pěšina“.

V Prostřední Lhotě se nachází hojně navštěvované muzeum „Křižovnický špýchar“, pobočka Hornického muzea Příbram, s expozicí ze života venkovského obyvatelstva středního Povltaví. Další muzeum, přibližující historii střední Vltavy a také historii balonového létání, bylo v roce 2011 otevřeno v Chotilsku ve zrekonstruovaných bývalých hospodářských budovách, kam bylo umístěno také informační centrum.

 
Drtinova rozhledna

Čtrnáctimetrová dřevěná stavba ve tvaru husitské hlásky stála na vrchu Besedná (495 m) západně od Živohoště od roku 1926. Postavili ji místní turističtí nadšenci jako poctu profesoru Drtinovi, hněvšínskému rodáku. Z nejvyššího kopce v této části Povltaví se turistům rozevíral nádherný rozhled, pravé to horské panorama, jak praví Korbův průvodce po Čechách. Rozhledna, na jejíž výstavbu přispěl i prezident Masaryk částkou 10 tisíc Kč, stála až do padesátých let. Tehdy potřebovala opravit, tehdejším vládcům však přišlo politicky výrazně příjemnější ji zbourat.

Výňatek z kroniky obce:
Opomenul jsem zapsati že v roce 1926 postavena byla společností přátel zesnulého profesora Dr. Františka Drtiny rodáka z Hněvšína na kopci „Besedná“ (495 m) na pozemku který věnovali tomuto účelu p. manželé Frant. a Josefa Petřinovi z Křeničné č.p. 7 dřevěná rozhledna ve výši 14 m, která dostala název „Drtinova rozhledna“ a dne 11. července t.r. byla odevzdána a otevřena slavnostním způsobem veřejnosti. Rozhlednu tuto udržuje svým nákladem okr. výbor v Příbrami a jest navštěvována mnoho tůristy a Pražany. zapsal František Jarůšek.

Hněvšín

Osada se jmenuje podle svého zakladatele Hněvsy. První zmínky o ní jsou známé z 15. století, kdy byl jejím majitelem Hyncík z Hněvšína. Hněvšín je však kromě své divukrásné polohy zajímavý především tím, že se tu narodil, vyrůstal a žil významný představitel českého veřejného života první republiky - prof. František Drtina. Ačkoli jeho myšlenky dosahovaly evropského formátu, dokázal Drtina stále žít se svým Hněvšínem, s krajinou, s jejími lidmi. Bylo jeho snem zřídit na nedaleké Živohošti lidovou univerzitu v přírodě. Jako pedagog se angažoval v klubu vodních skautů vysokoškolské mládeže, kterou učil objevovat poezii střední Vltavy. Na vyjížďku po řece vzal i svého přítele prezidenta Masaryka, jinak - ostatně stejně jako mnoho jiných slavných - pravidelného hněvšínského hosta. Masaryk ale projížďku přijal spíše zdvořilostně, jako rodák z roviny moc nemiloval hornatý terén a dramatické vltavské údolí jej příliš nenadchlo. Na stěně rodného statku byla upevněna deska oznamující, že se zde narodil prof. Drtina. Během okupace musela být deska sejmuta. Více než 50 let trvalo její upevnění zpět. Původní deska ale nebyla nalezena a tak Zdeněk Tauchen vymodeloval z dochovaných obrázků desku novou. Tato deska byla slavnostně upevněna na původní místo 24. srpna 2002. V současnosti působí v Hněvšíně statek zabývající se chovem koní.

Prostřední Lhota

Za své jméno vděčí vesnice své poloze - leží totiž mezi Lhotou Sejckou a Zábornou. Dříve se jmenovala Kuncmanova nebo Martinova. Ves byla založena Kuncmanem Hochinstollenem v lese Kapčici v lovčovství Kamýckém. V roce 1365 se dostala k Slovanskému klášteru. V 16. století patřila k Mníšku - napřed zápisně, potom i dědičně. Roku 1601 byla odprodána Janovi ml. Bechyňovi z Lažan. Poté patřila k Netlukám a před rokem 1636 koupena ke Starému Knínu. V místech dnešního rybníka se nacházel pivovar. Kolem vsi je možné rozeznat stopy rýžování zlata, podle čehož se i jedno místo nazývá „v rejži“. Pověst říká, že od jedné skály poblíž osady vede štola až pod Mokrsko. Na cestě z Prostřední Lhoty do Kobylníků stojí u vyhlídky na Vltavu socha sv. Jana Nepomuckého, patrona plavců. Socha sem byla přenesena z kostela ve Starém Kníně jako vděk za záchranu jednoho z majitelů panství, jemuž se tu splašili koně. V červenci 2004 zde bylo otevřeno muzeum Křížovnický špýchar.

Živohošť

Osada Živohošt byla pojmenována po staroslovanské bohyni Živě. Pod Chotilsko dnes patří její levobřežní část, tzv. Stará Živohošť.

Ke vzniku Živohoště se pojí pověst, podle níž hradní paní z Ostromeče byla nepravdivě obviněna z nevěry a za trest svržena v sudu ze skály do Vltavy (podle jiné verze sluhové neuposlechli příkazu ji zabít). Přežila však, usadila se v jeskyňce a porodila zde dvojčata Fabiána a Šebestiána. Žila zde a jídlo vyžebrávala od plavců (vorařů), kteří se v těchto místech ptávali: „Jsou živi hosté?“. Nakonec pán z Ostromeče ženu našel a odprosil a na poděkování nechal postavit kostel.

První zmínky o ní jsou už z roku 1057 v dokumentu vztahujícím se ke knížeti Spytihněvovi. Na Živohošti byla jedna z hlavních zastávek vorařů, kteří plavili dřevo a zboží do Prahy. Řeka sloužila k přepravě zboží do roku 1953, kdy ji přeťala Slapská přehrada. Pod její hladinou nenávratně zmizelo několik osad včetně Živohoště s rybářskými domky, špejcharem a také Rákosníkovou plaveckou hospodou z roku 1617, kterou s oblibou navštěvoval Josef Suk a Alois Jirásek.

V jeskyňce pod kostelem, asi 20 m pod dnešní hladinou, bývala socha Panny Marie, u které se plavci modlili o požehnání před plavbou Svatojánskými proudy. Původní socha byla před zatopením přehrady uschována, potápěči později umístili do jeskyně duplikát.

 

 

Živohošť dnes – ráj vodních sportů

 

KULTURNÍ PAMÁTKY

Hněvšín – boží muka

 

 

 

 

 

 

 

Prostřední Lhota – sýpka, dnes muzeum „Křižovnický špýchar“

 

 

 

 

 

 

Živohošť – fara čp. 1

Tato fara a kostel se hřbitovem jsou jediné dvě zachované budovy z vesnice zatopené v červnu 1954 Slapskou přehradou. Dnes je známá jako Stará Živohošť. Kostelík tvoří výraznou dominantu při pohledu z řeky.

 

 

 

Živohošť – kostel sv. Fabiána a Šebestiána

Jde o kostel románského původu s gotickým presbytářem, roku 1860 novorománsky upravený. Věž kostela byla na přelomu 80. a 90. let pro špatný stav stržena nebo spadla a nějakou dobu ležela na hřbitově u kostela. Novou věž kostel dostal na přelomu května a června 2003.

 

 

DALŠÍ PAMÁTKY

Chotilsko – kaplička sv. archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela

Záborná Lhota – kaplička sv. Antonína

 

 

 

Důlní štola „Josef“, Smilovice, dnes školní pracoviště ČVUT Praha

Štola Josef je bývalá průzkumná štola, jejíž ražba začala v roce 1981 v souvislosti s geologickým průzkumem zlatonosných ložisek. Štola se nachází mezi obcemi Čelina a Smilovice u Slapské přehrady. Jedná se o rozsáhlé podzemní dílo s celkovou délkou chodeb téměř 8 km, které bylo využíváno nejen při zjišťování geologických poměrů v oblasti a odběru vzorků, ale sloužilo též jako přístup do podzemní při poloprovozní těžbě zlata v letech 1989-1991. Od roku 2005 slouží štola ČVUT pro vzdělávací a výzkumné účely. Pravidelné prohlídky štoly Josef pro nejširší veřejnost se konají každou druhou sobotu v měsíci.

Rozhledna na Veselém vrchu nad Mokrskem
 


PASSPORTY:

Po kliknutí na kartu se Vám zobrazí informace v PDF dokumentu, který si můžete uložit do počítače, nebo vytisknout.